Andrij Juščenko, syn prezidenta Ukrajiny Viktora Juščenka, je dnes známější než mnozí milionáři. Bývá označován za příslušníka nové ukrajinské elity, „zlaté mládeže“. Nicméně tento devatenáctiletý hoch není symbolem loňské pomerančové revoluce, spíše symbolem hýřivého života zbohatlíků celého postsovětského prostoru a živým důkazem toho, že změny myšlení nejdou ruku v ruce se změnou režimů. K ukrajinské revoluci a jejím atributům má však paradoxně blíže než hlavní revolucionáři: mladý Juščenko je totiž majitelem autorských práv na pomerančovou vlajku, slogany Ano, Věřím, Vím, Dokážeme a podkovu pro štěstí.
Ač mi ještě není dvacet
Mladý Andrij se na podzim 2004 ukázal vedle svého táty na pódiu tribuny na kyjevském Majdanu, Náměstí nezávislosti. Působil nesmělým dojmem přerostlého dítěte ve stínu svého velkého otce. Ještě v březnu v jednom z mála rozhovorů si posteskl, že je mu líto ztráty anonymity, ale že se snaží být nenápadný. V tomhle ohledu se mu moc nedařilo a v červenci zazářil jako pravá SuperStar.
O mladém Juščenkovi bylo známo, že od roku 2003, kdy jako pasažér taxíku absolvoval ošklivou nehodu s jiným autem, které řídil vládní šofér, mu otec přidělil ochranku. Vědělo se i to, že pravidelně a rád navštěvuje kyjevské noční podniky, též věhlasně snobský klub Dekadans, kde se pouze za vstup platí přes 1000 Kč. Andrij se netajil ani tím, že noční…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
