Jmenování nového šéfa Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým se stal minulý týden bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina, provázely dlouhé diskuse týkající se jeho odbornosti a postojů. Mnohem méně byla ale v této souvislosti zmiňována otázka, zda je takováto instituce vůbec nutná a jakým způsobem by měla regulovat ekonomiku.
Většina ekonomů i úředníků se patrně shodne na tom, že cílem regulace je zajistit, aby konkurence na trhu byla pokud možno korektní. Větší konkurence znamená většinou vyšší produktivitu a v důsledku toho i rychlejší růst hospodářství. Mnoho vlád ale reguluje špatně a své ekonomice spíše škodí. Regulace často bývá chabě zastřeným ochranářstvím nebo hájením pohodlnosti či neschopnosti. Přitom existuje několik jednoduchých zásad, jak se těmto úskalím vyhnout.
Tři pasti
Proč trh vůbec usměrňovat? Regulace pečuje o to, aby na trhu platila pravidla. Je třeba chránit intelektuální vlastnictví, značky či patenty, aby se vůbec vyplatilo inovovat. Přechod od centrálního plánování k tržnímu hospodářství u nás i jinde ukázal, jak je důležité bdít nad dodržováním práv a závazků nebo hlídat staré monopoly či dominantní firmy. Regulace není ale snadná. Názory na to, co je obecně prospěšné a jak zasahovat, se liší obor od oboru. Něco jiného platí v plynárenství a něco jiného na trhu léčiv. Zdravý trh je pohyblivý cíl a hledání rovnováhy je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
