Starý omyl v novém hávu

Před šedesáti lety skončila druhá světová válka. Ekonomové, podle jejichž učebnic se učí v Čechách dodnes, tehdy předpovídali, že přijde hospodářská krize. Ta se ale nedostavila a „překvapivě“ se ukázalo, že války a hurikány nepřispívají k ekonomickému růstu.

Snad po každé katastrofě se objeví nějaký „ekonom“, který začne prohlašovat, že jak se bude postižené území obnovovat, přinese to rychlejší ekonomický růst, neboť se zvýší investice, dojde k obnově zničených zařízení atd. Prostě výdaje vzrostou a tím poroste i ekonomika. U velkých katastrof se naštěstí takové nesmysly už většinou neobjevují, neboť kdo by chtěl v souvislosti se zaplavením New Orleans či 11. zářím tvrdit, že jde o něco pozitivního. Ale není to tak dlouho, co tomu bylo jinak.

Po skončení druhé světové války 2. září 1945 nastupující mladá generace keynesiánských ekonomů zejména z okruhu Paula Samuelsona tvrdila, že konec bojů bude mít na americkou ekonomiku katastrofální dopad: jelikož po skončení války americká vláda přestane objednávat stovky válečných lodí a tisíce letadel a tanků a také přestane platit miliony vojáků na frontách, poklesne v ekonomice poptávka a tím i tzv. agregátní výdaje. Ekonomika pak sklouzne do krize, která bude ještě horší než byla tzv. Velká deprese ve třicátých letech, kterou prý vyléčily právě masivní vládní výdaje spojené s druhou světovou válkou. Ekonomie v té době považovala podobná tvrzení za moderní a progresivní vědu a na…