Ruský Pán prstenů jde do kin

V oprýskané Moskvě, kde spolu válčí síly Světla a Tmy, se zrodil první slovanský blockbuster – Noční hlídka.

Mezi českými fanoušky žánru fantasy se o filmu Timura Bekmambetova Noční hlídka mluví už dlouho. Od jeho ruské premiéry loni v létě měli počítačoví maniaci dost času nasytit hlad po opravdovém ruském fantasy spektáklu nelegálními kopiemi. Výrobcům to nemusí vadit: šeptanda o „ruském Matrixu“ či „ruském Pánovi prstenů“ funguje jako dobrá reklama, takže například knižní předloha filmu je už před premiérou na mnoha místech vyprodána. Ale je tu jeden háček. Ten, kdo viděl původní ruskou verzi, bude z té uváděné v našich kinech pravděpodobně zklamán. Americké studio Twentieth Century Fox, které zakoupilo celosvětová distribuční práva, se rozhodlo film zkrátit o čtvrt hodiny, což z jeho druhé půle udělalo nesrozumitelný guláš.

Jako v Hollywoodu

Knižní trilogie Sergeje Lukjaněnka Noční hlídka (1998), Denní hlídka (2000), Soumračná hlídka (2002) nepřichází s příliš originální zápletkou. Máme tu jakési vojáky Světla a vojáky Tmy a ti spolu již odnepaměti soupeří. V jedné z mnohačetných bitev Gesser, vůdce armád Světla, pochopí, že obě armády jsou stejně silné, a pokud bude boj pokračovat, zahynou všichni. Společně s vůdcem Temných Zevulonem tedy ustaví smlouvu, která zaručuje dočasné příměří mezi oběma znepřátelenými stranami. Příměří nestálé a křehké, jelikož jedna strana…