Připomeňme si

Osmnáct milionů korun je v téhle zemi suma, za kterou si lze koupit funkci poradce ministra financí. K tomuto poměrně šokujícímu výpočtu lze dojít po přečtení zprávy z Hospodářských novin, že právě tolik peněz v roce 1997 tajně půjčil nesolventní sociální demokracii na daňové nedoplatky finančník Pavel Tykač. Pro šéfa neblaze proslulé a v miliardách počítající společnosti Motoinvest představovalo osmnáct milionů pouhé drobné, ale získal za ně mnoho: na jaře 1999 se stal poradcem tehdejšího ministra financí Zemanovy vlády Ivo Svobody. Otevřely se před ním informace o strategických záměrech vlády, například o chystané privatizaci bank, a toho muž, který zbohatl na tunelování bankovních domů a na podezřelých obchodech s akciemi, stoprocentně využil. Jak přesně, to nelze zjistit. Tykač tehdy operoval přes desítky firem, které měl zřejmě pod kontrolou, ale formálně patřily někomu jinému.

Výška Tykačovy půjčky pro stranickou kasu vypadá z pohledu následujících let, kdy jsme si zvykli na mediální kolotoč desítek miliard, jako zanedbatelná. V tu dobu by však nepochybně způsobila poprask. Ve snaze vyhnout se nežádoucí pozornosti proto partaj Tykačovu půjčku neuvedla v povinně zveřejňovaném účetnictví – tato protizákonnost je ovšem dávno promlčena. Nicméně odhalení transakce nemohlo neoživit i vzpomínku na skoro deset let staré „bamberské schůzky“ Miloše Zemana: tajná jednání v německém…