V Německu na sklonku minulého týdne zemřel Peter Glotz. Češi by si jeho jméno měli pamatovat. Výrazně se totiž zasazoval o náš vstup do Evropské unie, a to i přesto, nebo právě proto, že byl po 2. světové válce se svou maminkou coby šestiletý chlapec vyhnán z Chebu. Zastával heslo: „Politici jsou v demokraciích voleni proto, aby tišili hlad, urovnali spor a hájili právo.“ Právě s tímto mottem dokázal být na jedné straně velmi kritický k uplatňování poválečné kolektivní viny vůči Němcům žijícím po staletí vedle Čechů, ale vedle toho odmítal vášně a nepřátelství některých odsunutých. Namítal, že „nejdříve jde o životní zájmy současníků“, proto je třeba hledat všechna témata, která nás spojují. Bylo by podle něj „scestné, kdybychom chtěli Čechům zakázat vstup do EU s odkazem na Benešovy dekrety“.
Glotz byl důležitou postavou i pro německé dějiny druhé poloviny 20. století. Byl dlouhá léta poslancem, vědcem, odborníkem na média a autorem řady knih. Zastupoval mimo jiné svou zemi při debatách o podobě evropské ústavy. Významně se podílel na profilování německé SPD v sedmdesátých a osmdesátých letech.
V brzké době by měla v českém překladu vyjít Glotzova kniha Vyhnání, Čechy jako poučný případ, kde poutavě analyzuje soužití Němců a Čechů od 19. století a vznik nacionalismu. Peter Glotz zemřel ve věku šestašedesáti let a určitě si zaslouží díky za svou snahu zlepšit česko-německé vztahy.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu