Vzhůru na stromy
V Česku žije dvě stě stromolezců a mají pro nás dvě zprávy: špatnou a dobrou.
V Česku žije dvě stě stromolezců a mají pro nás dvě zprávy: špatnou a dobrou.
Po mohutných plzeňských stromech šplhají jako pavouci postavy připomínající gymnasty křížené s horolezci. Devatenáct mužů a čtyři ženy soutěží v disciplínách, které simulují situace, s nimiž se v praxi setkávají – práci v koruně stromu, záchranu zraněného, instalaci lana, šplhání na čas.
Alena Klimešová si udýchaně odhrnuje vlasy ze zpoceného čela. Právě sestoupila z koruny rozložitého javoru. Kolem boků jí chřastí karabiny, pilka, kroutí se metry barevných lan. Třiadvacetiletá drobná blondýnka je jednou ze dvou stovek Čechů, kteří se zabývají nezvyklou činností – stromolezením. Minulou středu v Plzni testovali svoji pružnost a rychlost na národním mistrovství. Byla to dobrá příležitost upozornit na svoji nezvyklou profesi, ale i na stav našich stromů.
Péči o stromy zákon neukládá
Stromolezectví vzniklo jako přidružená disciplína arboristiky, což je obor zabývající se stromy rostoucími mimo lesy. Stromolezci na ně šplhají, odřezávají uschlé větve, ošetřují „zranění“ kůry, umějí zpevnit korunu, která hrozí rozlomením, a podobně. Většina z těchto šplhavců jsou zahradníci, občas se této disciplíně věnují horolezci. Jako regulérní profese existuje stromolezectví v Evropě teprve odnedávna: od sedmdesátých let minulého století. V té době taky americký arborista Dick Alvarez v Missouri poprvé uspořádal soutěž ve stromolezení. Dnes…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu