Válka skončila, stát nezačal

Zlaté časy v březnu a dubnu 2003. To si teď může leckdo říkat na adresu Iráku, sleduje-li tamní zápas s ústavou. Je to věru paradox: předloni na jaře panovaly velké obavy o úspěch spojenecké invaze. Její krach by ovšem byl jen neúspěchem Ameriky. Pokud by teď zkrachoval projekt irácké ústavy, byl by to neúspěch samotných Iráčanů a riziko pro existenci celého státu. Proto ve čtvrtek do Iráku telefonoval sám George Bush a snažil se přimět šíitského lídra Abdala Azíze Hakíma ke „konsensu“. Proto se Hakímovi stoupenci střetávají s fanoušky jiného radikálního šíity, Muktady Sadra. Proto se na ústavě neshodnou šíité se sunnity. A proto byla uzávěrka jejího návrhu již dvakrát posunuta až do právě uplynulého víkendu.

O návrhu ústavy se hlasovalo v neděli v parlamentu, kde mají šíité pohodlnou většinu, ale těžko prorokovat, zda tuto verzi podpoří sunnité. Na lámání chleba dojde 15. října, až budou ústavu schvalovat voliči v referendu. Při jejím odmítnutí alespoň ve třech z osmnácti provincií bude ústava pohřbena. Sunnité mají většinu právě ve třech provinciích a jejich vyjednávač Sálih Mutlak veřejně doporučil voličům, aby hlasovali proti.

Najít společný zájem

Na pohled to vše působí velmi složitě, ale v jádru se problém točí kolem jednoho slova – federalizace. Za normálních podmínek má ústava zajišťovat, aby se ve státě žilo příjemně co největšímu počtu lidí. To…