Létající Stifter nad Šumavou

Běloskvoucí koupelna, flakony všemožných zářivých barev, plastové veletuby se šampony, gely, s vitaminy a výživou pro vlasy, spreje, depilátory… Krámy, bez kterých se nemohou obejít „moje ženy“. Já ano. Dívám se na svoji tvář v oválném zlaceném zrcadle. Hnědovous se spáleným nosem, i rty se mi loupou od slunce, od studené vody mám opary. Jsem šťastný.

Po stopách Mistra

Dostal jsem „dárek“ od rakouské agentury Sunnseitn: zúčastnit se oslav dvoustého výročí narození velkého šumavského rodáka Adalberta Stiftera. Barnumské akce, kdy létaly balony, poezie se četla z megafonů, rapovalo se, navíc byl na tři dny vypraven zvláštní „vlak času“ z Lince do Prahy a na Lipno. Někdejší občan Horní Plané Stifter je dnes velikán, ale v naší literatuře má zatím jenom skromné místo. I to chtěly oslavy změnit. Původní zadání pro mou účast bylo přibližně následující: do lůna Šumavy budou na padáku spuštěni s instruktorem tři autoři – básníci, český, bavorský a rakouský. Odděleně budou pobývat někde v lese na utajeném místě, a budou tvořit, reflektujíce dílo velkého Mistra. Dopadlo to jinak.

Někde v Albánii

Rakouský básník Walter Pillar se vzdal výsadku pro potíže s páteří, takže na malém letišti ve Strunkovicích je se mnou jen Wolfgang Streter z Mnichova. Na něho čekají s terénním vozidlem v místě seskoku dva asistenti a…