Za ni prý Ježíš nezemřel

Do Prahy přijíždí žena, která má na svědomí novou éru rockové hudby – divokou, plnou poezie i neurvalosti stejné, jako je ona sama. Výkřikem „Ježíš umřel za něčí hříchy, ale za moje ne“ vyrazila kdysi ke slávě coby hubená rozcuchaná mladá žena. Od té doby uplynulo přesně třicet let, někdejší dívce je skoro šedesát, ale sako nosí pořád stejné. Tento pátek zahraje v pražském Divadle Archa Patti Smith.

Do pekelnýho moře

Jestliže moderní populární hudba často svádí ke spekulacím, kdo z jejích interpretů se na vrchol dostal díky přirozenému talentu a kdo díky chytré práci producentů, Patti Smith by mohla posloužit jako vzorový příklad té první cesty. Vyrůstala v New Jersey se třemi sourozenci, kterým se nábožensky silně založená matka snažila vštípit doktrínu Svědků Jehovových. Hubená a šilhavá Patti měla odmala víc kamarádů než kamarádek a často slýchávala, že se svojí vizáží nejspíš díru do světa neudělá. Brzy si ale našla útočiště, v němž se jednak mohla vyřádit její horečnatá fantazie a které také dávalo naději. Umění. Stane se umělkyní – tahle vysněná představa ji doslova pohltila. Kvůli ní dala k adopci dítě, které se jí neplánovaně narodilo ve dvaceti a kvůli ní si také definitivně zošklivila náboženskou výchovu své matky. „Bylo mi zle, protože už jsem nechtěla být Svědkem Jehovovým, protože mi říkali, že v Ježíšově světě není místo pro umění.…