Pokud už se Evropa smířila se skutečností, že teroristické útoky na Londýn, Madrid či New York nejsou pouhými kriminálními činy, ale jednotlivými bitvami vleklé války, je na čase si jasně říct, kdo bojuje s kým a o co. Válečný konflikt, který bude historie jednou nejspíš datovat od 11. září 2001, ale k jehož prvním střetům došlo už ve druhé polovině 90. let, je soubojem mezi otevřenou společností kdekoli na světě a náboženskou totalitou stoupenců radikálního islámu. Otevřené společnosti jsou napadeny a brání v konfliktu svou podstatu – tedy to, že jsou otevřené a svobodné. V ohrožení je každá z nich. Kdy dojde na tu kterou, záleží pouze na tom, do jaké míry je útok pro teroristy takticky výhodný. Není proto na škodu sledovat, jak se se situací vyrovnávají ti méně šťastní, kteří již dostali přímý zásah. Při pohledu na Londýn je přitom zřejmé, že vyhrocená situace staví i před společnost se staletou demokratickou tradicí otázky, na kterých se dá lehce uklouznout.
Bezhlavě do útoku
První pátek v srpnu zavládla v Londýně úleva. Ohlašovaný třetí útok na metro se nekonal, pachatelé druhého byli do jednoho za mřížemi. Premiér Blair se chystal na dovolenou, avšak ještě než zmizel na dobře utajené místo, svolal k překvapení mnoha svých spolupracovníků tiskovku. Na ní dychtivé veřejnosti představil dvanáct dobře znějících, ale nepříliš přesně formulovaných protiteroristických opatření, o jejichž detailech se sice bude teprve diskutovat, ale která je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
