Dnes u nás jméno Alexeje Čepičky vyvolává díky Švandrlíkovým románům spíš humoristické asociace, v Gottwaldově éře však patřilo k nejproklínanějším. Čepička byl nejmladším, nejráznějším a nejvýkonnějším členem tehdejší vládnoucí garnitury. Na vrcholu moci se ovšem udržel jen nějakých pět let, než na něj protřelejší soudruzi – za strach, který v nich předtím vyvolával – svedli všechny hříchy českého stalinismu. Měl na nich významný podíl jako schopný organizátor, ba přímo manažer zestátněného násilí, bytostným komunistou však nebyl. Spíš dobrodruhem, který se chopil příležitosti.
Alexej Čepička se narodil před pětadevadesáti lety (18. 8. 1910) v Kroměříži. Jeho otec byl pošťák, maminka si zařídila zprostředkovatelnu práce pro služky. Po maturitě odešel studovat práva do Prahy, kde už v devatenácti vstoupil do KSČ, ale politice se moc nevěnoval. Po studiích působil jako advokátní koncipient v Ostravě, kde byl také roku 1942 zatčen gestapem. Z koncentráku se do rodné Kroměříže vrátil v radikálním rozpoložení, zapůsobil na místní aktivisty, nechal se zvolit předsedou Revolučního národního výboru a obsadil okresní soud s tím, že ruší právní řád a nadále bude o všem rozhodovat sám. Svévolným kouskem si vysloužil pověst neohroženého rebela. Ve volbách roku 1946 byl za KSČ zvolen do parlamentu a koncem následujícího roku jej prezident Beneš na Gottwaldův popud jmenoval ministrem vnitřního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu