Ustavičně se při různých příležitostech v Česku zakopává o transfer, odsun, vyhnání Němců. Před třemi lety se tato témata stala hlavním předmětem volební kampaně, nyní se zase postarala o slovní hádky mezi premiérem a prezidentem. Při obhajobě odsunu se často používá tento argument: „Měli všechno, demokracii, kulturní vyžití, školství, a přece zradili československý stát spolčivše se s Hitlerem. A z pohraničí nás pak vyhnali.“ Tak jednoduché to není. Že se českoslovenští Němci spřáhli s německým nacionálním socialismem, je obdobné, jako když se Češi později – již ve volbách 1946, kdy z nich vyšla jako nejsilnější KSČ – zahodili s bolševismem. Že českoslovenští Němci sedli Hitlerovi na vějičku, mělo i takové příčiny, které nejsou české veřejnosti neutuchající péčí české historiografie, vypjatého českého nacionalismu a školství příliš známy. Zde jsou některé z nich.
Potlačená myšlenka sebeurčení
Nedostatečně domyšlená idea sebeurčení národů z pera amerického prezidenta Wilsona platila v Československu jen pro Čechy a Slováky. Přitom menšiny tu nebyly malé – například více než tři miliony německy mluvících obyvatel proti šesti a půl milionům Čechů bez Slováků, včleněných do umělého národa československého. Snahy německy hovořících obyvatel bezprostředně po první světové válce o uplatnění Wilsonovy myšlenky byly násilně potlačeny vojskem – na 54…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
