0:00
0:00
Zahraničí14. 8. 20056 minut

Mezi federací a islámem

Astronaut

Alaa al-Tamímí odchází podruhé z Iráku. „Když jsem prchal v roce 1995 před Saddámem Husajnem, byl pro mě každý den mimo vlast nekonečný. Tentokrát ale ničeho litovat nebudu. V takových podmínkách nemohu žít,“ říká muž, který se do země po pádu diktátora vrátil z exilu ve Spojených arabských emirátech, aby se nestal ničím menším než starostou Bagdádu. Ještě letos v dubnu přitom seděl bagdádský starosta v pražském hotelu Intercontinental a tvářil se optimisticky. Bylo nedlouho po úspěšných prvních volbách a on vyvracel podezíravým novinářům pochyby, že se v rozvráceném Iráku podaří vybudovat demokracii. „To, že se v Iráku nedá vytvořit demokracie, je jenom mýtus. Demokracie je dobrá pro všechny.“ V pondělí 8. srpna uprostřed oslepující písečné bouře vtrhlo do kanceláře bagdádského starosty komando několika desítek ozbrojenců a dosadilo na jeho místo rivala, Husajna al-Tahaana, člena vlivné šíitské organizace Badr. Starosta v kanceláři nebyl, okamžitě se začal skrývat a výpověď o svém znechucení sdělil novinářům pouze telefonicky: „Toto je nový Irák. K dosažení cílů se teď používá síla.“

Stejná písečná bouře nad Bagdádem zároveň ztěžovala i další krok k budoucím demokratickým poměrům v zemi: v Bagdádu se kvůli ní zdržel proces přijímání ústavy, která měla být podle původního plánu hotova již toto pondělí, 15. srpna.

Od ropy k moři písku

↓ INZERCE

Irák byl od pádu monarchie v roce 1958 jednotnou republikou, naposledy…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články