Kostlivcům se nechce ven

Návštěvníci laciných hospod o nedávné české minulosti debatují víc než profesionálové.

V české společnosti žijí svým životem přinejmenším dva vlivné, vzájemně neslučitelné obrazy minulosti. Podle jednoho se komunistický režim jeví jako organizovaný zločin s loupežemi, vydíráním, znásilňováním, otrockou prací, únosy a vraždami, podle druhého šlo o pokus nastolit sociální rovnost, který byl více méně úspěšný, i když se nevyhnul jistým „přehmatům“. V lacinějších hospodách se hosté na toto téma občas pohádají, ale ti, kteří by měli říci rozhodující slovo, zůstávají spíš zticha. I české historiky totiž rozdělují odlišné zkušenosti s totalitou – někteří ji pomáhali budovat, někteří se před ní uzavírali do odborných specializací, někteří byli umlčeni, popřípadě odešli do exilu. Dnes ovšem nad rozpory aspoň navenek převládá stavovská soudržnost, jež velí nešťourat se ve vosím hnízdě.

Dobré vztahy nade vše

Čas od času se z novin dozvídáme, jaké problémy se díky historikům dostávají do popředí veřejného zájmu v jiných zemích. Obvykle se jedná o nějakého kostlivce ve skříni, který je v souvislosti s nově zjištěnými fakty vytažen na světlo, kde se stává předmětem vědeckých i publicistických polemik. K německým evergreenům patří míra spoluúčasti řadového obyvatelstva na zločinech nacistických elit, ve Švýcarsku přišla na přetřes tajná konta s nakradeným židovským majetkem, Francie se opakovaně vrací ke…