Jsem Gazan, osadník

Jsem Berlíňan, řekl John Fitzgerald Kennedy při své návštěvě „největšího ostrova v rudém moři“, rozuměj Západního Berlína, dva roky po výstavbě zdi. Jsem osadník, říká si dnes skoro polovina izraelské populace, i když drtivá většina z nich by se na „teritoriích“ nikdy neusadila. Proč tolik rozruchu kvůli stažení z Gazy, kvůli přesunu devíti tisíc lidí? Proč se zabývat malou komunitou, která žije – mezinárodnímu právu navzdory – na cizím území? Jde o největší změnu ve Svaté zemi od roku 1967.

Mezi námi puristy

Stejně jako pro Kennedyho představovaly dva miliony Západoberlíňanů zástupnou cifru za celý ohrožený Západ, pro mnohé Izraelce je devět tisíc osadníků zástupnou cifrou za celý národ v ohrožení. Na celé věci není zajímavý ani tak samotný transfer, byť bude stát dvě miliardy dolarů a celonárodní rozkol, ale spíše atmosféra, kterou vyvolává. Právě od ní se odvíjejí doprovodné jevy, jako byla demise ministra financí Benjamina Netanjahua. Neodstoupil proto, aby stažení zabránil, to už není možné. Odstoupil proto, aby si v této atmosféře zadělal na politické body do voleb v roce 2006.

Podobně i hlavní hrdina celého příběhu Ariel Šaron. Příslovečný jestřáb izraelské politiky prosadil tento krok, oprávněně považovaný za největší změnu ve statu quo od roku 1967. Pravda, už v roce 1982 se Izrael stáhl ze Sinaje a byla evakuována desetitisícová osada Jamit. Jenže tehdy šlo o Sinaj, nikoli o Svatou zemi v širším…