Jen více Wehlů
Podle mě je pouliční život v Česku barevný málo (Těžká hra na Karlově mostě, Respekt č. 32/2005). Je otázkou, co se s tím dá dělat v samotném historickém jádru Prahy, kde asi vždy budou existovat neuvěřitelné ekonomické tlaky a rozpor mezi uspokojením po kýči dychtících zahraničních turistů a umělci, jako je pan Wehle, kteří jen přispívají k pozitivnímu utváření ducha místa. Ať už je to jakkoli, mnohem raději se budu protahovat davem lidí seskupených kolem živě a kvalitně hrajícího hudebníka, tanečníka či originálního malíře, ať si dotyčný zabere třeba půlku mostu, bude-li ji pro svou produkci potřebovat, než zakopávat o stánky s kýčovitým zbožím, které, když už, patří do kamenného obchodu a ne na most. Mám pocit, že v komisi pro posuzování kvality mostních výtvarníků musí být snad jen velkovýrobci sádrových trpaslíků.
Co se týče života v jiných českých a moravských městech, o tom je snad až škoda mluvit, byť se zde situace stále trochu lepší. I když s výjimkou občasných pouličních hudebních festivalů v ulicích člověk nejčastěji narazí na žebravé hudebníky hrající stále totéž a stále stejně špatně. Nicméně bude tomu tak, dokud se ulice nezmění z prostředí, kde se dá jen zaparkovat a rychle překonat nutnou vzdálenost mezi body A a B, do stavu, kdy se člověk může rovněž zastavit, posadit se (a to nejen v prostoru mezi řadou zaparkovaných aut a proudící masou lidí) či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu