Svět kolem

Castro zatýká, Evropa mlčí

Před týdnem bylo na Kubě zatčeno 33 disidentů, podle různících se zpráv pak zřejmě 24 propuštěno. Byla mezi nimi i Martha Beatriz Roqueová, jedna z organizátorek dosud největšího shromáždění kubánské opozice v květnu v Havaně (asamblea). Tehdy režim zasáhl výhradně proti zahraničním pozorovatelům a novinářům – mnohé vyhostil. Nyní, když pozornost opadla, ukazuje svou neměnnou tvář. Na tom není nic nového. Zajímavější je, jak velká část světa včetně Evropské unie polyká tuto taktiku i s navijákem. Když před dvěma lety režim uvěznil přes sedmdesát disidentů, následovaly protesty a diplomatické sankce EU. (Spočívaly v tom, že na evropské ambasády nebudou zváni zástupci režimu.) Když po roce Castro pár nemocných z oněch zavřených propustil, EU se rozhodla své sankce ukončit. Tento styl prosadila Zapaterova vláda ve Španělsku. Pokračuje v něm Francie, jež nyní na výročí pádu Bastily pozvala v Havaně pouze režimníky. A rovněž Velká Británie, která je zvyklá provádět samostatnou politiku a přitom EU předsedá, teď drží linii. Mluvčí její diplomacie prohlásil, že politika „konstruktivního zapojování“, tedy dialogu s Havanou orientovaná na režim i opozici, bude pokračovat a že o případném návratu k sankcím se rozhodne až v červnu 2006. Nevysvětlil ovšem, jak „konstruktivně zapojit“ i ty opozičníky, kteří jsou zrovna za mřížemi.