Rozehnat CzechTek a zemřít

V čase, kdy londýnské policejní sbory nahánějí pěšáky al-Káidy a připravují společnost na dlouhý a nepříjemný čas nebezpečí a nejistoty, má i česká policie plné ruce práce s nenadálým nepřítelem. Nenosí sice u sebe Korán, nemá po těle dráty s výbušninami a nikomu neplánuje zkřivit vlas na hlavě, přesto muže zákona přiměl mobilizovat elitní sbory, zablokovat dálnici, povolat vrtulníky a postavit do čela akce policejního prezidenta s ministrem vnitra. Ti rozhodli vytáhnout na nepřítele slzný plyn, vodní děla i pistole. Není čemu se divit, v jedné z největších polistopadových policejních akcí šlo o hodně: hrozilo neplánované zdupání jedné polní cesty a srocení mladých lidí se slepenými vlasy, kteří chtěli na pronajaté louce tancovat za zvuků hlasité hudby. Mohutná třídenní demonstrace policejní síly tomu naštěstí dokázala zabránit.

Pokud má ale někdo po tom všem intenzivní pocit, že se mu už v Česku nechce žít, není moc čemu se divit.

Démoni jsou tu

Když vloni rozehnala policie účastníky spontánního festivalu technohudby CzechTek, vedla se novinová debata nad tím, co je po čtyřiceti letech komunismu důležitější: ochrana soukromého majetku (akce proběhla na náhodně vybrané louce), nebo respekt k dlouho umlčovanému svobodnému projevu mladých lidí, kteří v zásadě ničemu neškodí? Nyní jsme o rok dál a začíná být jasno. Teď nikdo soukromý majetek neničil (louka byla pronajatá) a účastníci se teprve sjížděli. Motivem zásahu byl tedy jen odpor proti svobodnému chování lidí, kteří se po svém chtějí bavit.

Přirovnávání ke komunismu obvykle zavání trapasem, tentokrát ale policie zasuté vzpomínky na normalizaci nebezpečně oživila. Tehdy Češi drželi krok a poslouchali své pány na slovo, byly tu ale výjimky. Třeba když se skupina mladých lidí z okraje společnosti domluvila, že se někde potajmu sejde a bude poslouchat vlastní muziku. Nešlo přímo o politiku, Husákova policie měla ale tyhle spontánní akce tvrdě rozhánět. Přitom čekala na každé ujetí nervů, nadávku nebo posunek, a už lidi odvážela do vazby.

Uplynulý víkend jsme mohli sledovat stejně nesmyslnou demonstraci moci, která oživila všechny ty staré a skoro zapomenuté démony minulosti: strach ze svévole policie, která si vyrábí nepřátele a jejímž motivům není rozumět. Jde z ní ale strach.

Vezeme vám znalce

Několikadenní sraz mladých vyznavačů techna, zvané CzechTek, se mělo konat už po dvanácté. Přitom větší mediální zájem vzbudila akce až vloni poté, kdy účastníky na žádost pronajímatele louky, kde se akce konala, rozehnala policie. Předtím se vlastně nic nestalo. Být nablízku monotónní hudbě sice nemusí být nic příjemného, stávají se ale horší věci: účastníci CzechTeku po sobě uklidili, odjeli a život šel bez potíží dál. Technosrazy se tedy pro nezúčastněné stávaly podobnou daní za svobodu jako srazy motorkářů, hlučné hospody v centrech, frekventované silnice nebo demonstrace odborářů.

Policie tomu teď učinila přítrž. Přitom nejde ani tak o zásah samotný, ale jeho průběh. Přesněji řečeno urputnost, neférovost a nakonec i neschopnost, s níž policie do boje proti nonkonformní mládeži vytáhla. Když vyšlo najevo, že organizátoři mají louku řádně pronajatou, policie neváhala odvézt majitele k výslechu. Pak slavnostně ústy ministra vnitra oznámila, že on o CzechTeku nic netušil a posvěcuje razii. Jenže už přece jen nejsme ve zlatých normalizačních časech, takže protistranu nejde umlčet: majitel ihned oznamuje, že policisté lžou. A naši strážci zákona, místo aby svůj skandální výstup s omluvou ukončili, rychle seženou majitele okolních pozemků, kterým se v tu chvíli nic neděje. A ti pak během soboty (zatím to ale tvrdí jen policie, takže tomu nejde moc věřit) podávají trestní oznámení kvůli škodám na majetku. Tenhle nový český rekord v rychlosti podávání trestního oznámení zajistila opět policie, když už dopředu přivezla na místo soudního znalce, který zájemcům obratem ruky posuzoval údajné škody.

Takže: Před čím nás vlastně zdivočelá policie chtěla chránit? V jakém státě ministerských a policejních lhářů a manipulátorů jsme se to ocitli?

Bože, jak hluboko

Bublanovo víkendové řádění je špatné ve všech směrech. Kdo nechce, nemusí si všímat zkažené hudební produkce, pár boulí mezi dredy několika desítek technařů ani rány do vazu zdejší tak ztěžka pěstěné svobodomyslnosti. Nicméně každého by měla zajímat hloupost celé obuškové akce. Události v Londýně, Madridu a předtím v New Yorku ukazují, před jakými hrozbami dnes tahle společnost a její policie stojí. Dávno jsou doby havlovských pacifistických nálad začátku devadesátých let. Dnešní západní komunita vnitřně moc dobře cítí, že armádu a policii potřebuje. Schopnou a důvěryhodnou, která nás v zájmu bezpečnosti s nejlepšími úmysly dokáže přesvědčit, že se máme vzdát části svých svobod. Po víkendové operaci „polní cesta“ to bude v Česku opět o něco těžší. Bublan a spol. nedosáhli ničeho jiného, než že je několik tisíc mladých lidí nenávidí a další těžko spočitatelný zástup jim přestal věřit.

Aby se tenhle pocit změnil, museli bychom dostat srozumitelné vysvětlení, proč vlastně celé to divadlo. Technaři netrpí ideologií nenávisti jako skinheads ani potřebou vyřizování si účtů jako antiglobalisté. Nejsou společensky nebezpeční. Navíc české zákony technoparty pod širým nebem nezakazují jako v Británii či Francii. A ochrana soukromého majetku? Důsledné vymáhání práva, jak se teď snaží namluvit ministr vnitra? Dalo by se tomu možná věřit, pokud by nešlo o českou policii. Policii, kde se šéf metropolitních vyšetřovatelů pověsí poté, co většina jeho podřízených skončí za mřížemi s podezřením na spolupráci s gangstery – a vyšetřovatelé už měsíce tvrdí, že za tou smrtí nic není. Policii, která ani více než po roce nedokázala vyslechnout bývalého ministra, vážně podezřelého z mnohamilionové korupce. Policii, která toleruje obchod se ženami tak okatě, že je v podezření z účasti v něm. Policii, které uteče kdejaký Krejčíř a která zbaběle zatahuje ocas, když politici jezdí ulicemi plnými lidí jako piráti silnic. Tak by šlo pokračovat ještě týden. Starostlivá ochrana jedné polní cesty na Tachovsku pomocí lží a naprosto zbytečné demonstrace násilí tedy jenom podtrhla fakt, že grossovský policejní sbor klesl opravdu velice hluboko a že Bublan nebude mužem, který ho vyléčí. A musíme jen doufat, že než se do čela postaví někdo schopný, nezažije Česko nějakou opravdovou hrozbu à la Londýn. Protože upadnout do rukou naší současné policie a jejích šéfů – to je mimořádně mrazivá představa.