Kulturní tip

Ve stínu pražských bienále nebo monumentální přehlídky české fotografie 20. století probíhá v pražském Rudolfinu výstava švýcarské fotografky Annelies Štrby. Stojí za návštěvu, protože představuje autorku výrazově ryze současnou, a přitom soustředěnou na velmi osobní téma.

Snad nejsilnější fotografickou retrospektivou, kterou Rudolfinum v poslední dekádě přivezlo, byla přehlídka Američanky Nan Goldin. Intimní barevné snímky jejích přátel, často narkomanů, pacientů s AIDS nebo lidí žijících na hraně, jako by dokázaly vytvořit celistvý obraz jednoho divokého života, po němž zbylo album pocitů a vzpomínek. Vstup na výstavu Annelies Štrby je nejprve takovým malým déjà-vu: diaprojektor ve zšeřelé místnosti promítá nekonečnou sérii snímků rodiny, s nimi se střídají záběry studených, v letu zachycených měst. Pocit nostalgie umocňuje hudba. Brzy ale uvidíme, že Štrba pracuje jinak než Goldin – fotografuje také takřka výhradně svou rodinu (s výjimkou zmíněných měst), k intimitě se ovšem dopracovává sofistikovaněji. Nejprve v 80. letech retrostylizací snímků, později originální prací s barvou. Zdánlivě obyčejné záběry ze života svých blízkých fotografka odívá do prudkých, sytých barev, bere jim ostré kontury a přesvětluje je, až trochu připomínají žánrové piktorialistické obrázky. Právě v napětí mezi rozmlženou stylizací a ostrou barevností je půvab jejích snímků.

Ten výraz nefunguje vždycky, ale ve svých nejlepších momentech Annelies Štrba opravdu…