Žádné sbohem, armádo

V zemi, kde je nejznámější vojenskou postavou Švejk, se děje překvapivá věc: profesionální armáda je zavalena žádostmi o přijetí. Češi objevili kouzlo armádní jistoty.

Začít znovu

„Podnikám od roku 1989 a už toho mám plné zuby,“ říká majitel sítě novinových stánků Ladislav Pištělák (37). „Armáda je pro mě nová šance.“ Stojíme před majestátní armádní budovou v pražských Dejvicích, z níž na člověka ještě dýchne starý „lampasácký“ duch. Příbramský podnikatel jde udělat první krok k tomu, aby vyměnil prodávání novin za uniformu – se svým sousedem a kamarádem Tomášem Jašurkem se v armádním „rekrutačním středisku“ přišel přihlásit do profesionálního vojska. O šest let mladší Jašurek má ještě silnější motivaci než únavu z drobného podnikání. Je dlouhodobě bez práce. Oba muži urostlých postav si myslí, že se budou armádě hodit: vlastní všechny typy řidičských průkazů a svoji budoucnost v ozbrojených silách vidí právě za volantem. Počítají přitom s tím, že by mohli odjet do války a tam třeba i zemřít? „Jo, určitě,“ odpovídá Ladislav Pištělák. „Ale ty peníze jsou hodně zajímavé.“ „S něčím takovým musí přece profesionální voják počítat,“ pokyvuje hlavou Tomáš Jašurek.

Zcela jinou motivaci přiznává další muž, který se přišel do Dejvic upsat armádě. Šestadvacetiletému pražskému policistovi, který si přál zůstat v anonymitě, je práce u policie málo, chtěl by „do pořádné akce“, nejlépe k výsadkářům. Odchází zklamaný, do Prostějova už letos neberou. „Tak jsem souhlasil s vojenskou policií a pak to zkusím znovu,“ prohlašuje pevně vysoký ramenatý mladík.

Nejvíc důvěry

Za prvních šest měsíců existence přilákala profesionální armáda vedle naší trojice dalších dvanáct tisíc lidí, z nichž více než pět tisíc zájem dotáhlo do konce a podalo závaznou přihlášku. Zatím vojsko přijalo 1200 nových posil, k letošnímu náborovému stropu jich zbývá přijmout ještě osm stovek. Slušná konkurence. „Zájem je velký, můžeme si vybírat,“ pochvaluje si náčelník Generálního štábu Armády České republiky Pavel Štefka.

Co se to děje? V žebříčcích prestiže profesí totiž voják z povolání zůstává na chvostu: naposled dopadli v průzkumu CVVM letos v lednu hůř jen sekretářka, poslanec a uklizečka. V posledních letech povinné vojny dávalo stále více odvedenců přednost civilní službě a poměry v armádě tehdy nelibě nesli i vojáci se zkušeností ze zahraničních armád. „Vojáci nemají ani střelivo na to, aby mohli cvičit. Nudí se v kasárnách a nikdo je neučí bojovat…“ posteskl si hořce před čtyřmi lety v rozhovoru pro Respekt Ludvík Cimburek, absolvent výcviku u amerických Rangers.

Zároveň ale od poloviny devadesátých let vytrvale roste důvěra v armádu a zvýšený zájem o to stát se vojenským profesionálem zachytil Respekt už v květnu 2001. V posledním průzkumu CVVM provedeném loni v březnu už věřilo ozbrojeným silám šedesát procent dotazovaných občanů a oceňovali je výrazně více než policii, soudy nebo vládu. Je to ostatně evropský trend – pro občany EU je podle šetření Eurobarometru z loňského podzimu armáda nejdůvěryhodnější institucí ze všech.

Generál Pavel Štefka vysvětluje rostoucí důvěru ve svou instituci tak, že armáda kopíruje změny ve společnosti, navíc už je nyní plně profesionální, má dobrou pověst mezi partnery v NATO a osvědčila se na zahraničních misích. „A podstatným důvodem zájmu o tuto práci je sociální zabezpečení vojáků,“ dodává Štefka.

„Armáda znamená jisté povolání a pro sociálně slabší vrstvy zřejmě jedinou možnost, jak udělat dobrou kariéru,“ doplňuje generála Jan Červenka z CVVM. Česká armáda nabízí nadprůměrný plat, měsíčně deset tisíc na bydlení a „náborový příspěvek“. Vojákům navíc armáda nabízí kurzy v Česku i v zemích NATO, a když je některý z vojáků povýšen a jeho nová funkce vyžaduje vyšší vzdělání, armáda mu je zajistí. „Výhody, které armáda poskytuje, jsou vyváženy skutečností, že voják musí sloužit tam, kde je potřeba, a to i v zahraničí. Když jedou do mise, nasazují vlastní životy,“ říká generál Štefka. „Každý voják s tím vším musí počítat a s ním i jeho nejbližší.“ V současné době pobývá na misích v Kosovu, Bosně, Iráku, Afghánistánu a jako pozorovatelé mezinárodních organizací celkem 673 českých vojáků. Příští rok chce armáda počty zvýšit až na tisíc. Během polistopadové historie misí zatím zemřelo čtrnáct českých vojáků.