Tři zázračná P

Tři P znamenají Public-Privat Partnership. To jsou slova, která by měla podle premiéra Jiřího Paroubka „ze soukromých zdrojů napumpovat do státních projektů miliardy a časem až desítky miliard“, a ulehčit tak státnímu rozpočtu. Tzv. koncesní zákon schválený minulý týden vládou umožní v rámci projektů PPP například to, aby silnice či nemocnice vybudoval a provozoval soukromník, aniž by nad nimi stát ztratil kontrolu. Navíc je soukromá firma postaví ihned, zatímco stát je bude splácet až později. Odpůrci této metody ale tvrdí, že takové soukromo-státní partnerství může vytáhnout zbytečně miliardy korun z kapes občanů, a vzpomínají na projekt dálnice D47. Může jít také o vhodný nástroj státu, jak se nenápadně zadlužit, aniž by se to okamžitě odrazilo na schodku státního rozpočtu.

Export z ostrovů

Nápad zaplatit soukromníkům, aby vykonávali funkce státu, není nic nového. Často to totiž dokážou lépe než státní úředníci. Například výběr daní či cel byl pronajímán podnikatelům v Římské říši či šlechticům a Židům ve středověku. Jenže jejich působení mělo i své nedostatky, protože za své služby si nechávali příliš mnoho na úkor poplatníků. Obce postupně převzaly vodovody, kanalizace či veřejná osvětlení, zestátněna byla větší část dopravy (poslední koncese na železniční tratě fungovaly v Čechách za Rakouska-Uherska), poválečný sociální stát v západní Evropě vytvořil síť státních nemocnic a sociálních ústavů. V sedmdesátých letech se ale v…