To nejlepší, co Češi vyfotili
Výstava Česká fotografie 20. století je mimořádná především rozsahem. Více než 1200 exponátů od bezmála pěti stovek autorů zaplnilo hned tři významné pražské galerie – Uměleckoprůmyslové muzeum, Dům U Kamenného zvonu a Městskou knihovnu. Pokud si pamětníci připomenou, že po dlouhá desetiletí éry socialismu sloužila v Praze k vystavování fotografické tvorby pouze jediná maličká galerie na Jungmannově náměstí, mohou grandiózní projekt vnímat i jako satisfakci.
Výstava Česká fotografie 20. století je mimořádná především rozsahem. Více než 1200 exponátů od bezmála pěti stovek autorů zaplnilo hned tři významné pražské galerie – Uměleckoprůmyslové muzeum, Dům U Kamenného zvonu a Městskou knihovnu. Pokud si pamětníci připomenou, že po dlouhá desetiletí éry socialismu sloužila v Praze k vystavování fotografické tvorby pouze jediná maličká galerie na Jungmannově náměstí, mohou grandiózní projekt vnímat i jako satisfakci.
Každý, vždy a všude
Skoro po celé století, jímž se výstava zabývá, nebyla umělecká povaha fotografie brána v českých zemích tak docela vážně. Až do konce padesátých let si společnost příliš neuvědomovala, jaké hranice tu dělí kreativitu od řemesla. V uměleckých svazech, které za minulého režimu uskutečňovaly kulturní politiku strany, zaujímali navíc vůdčí pozice představitelé tradičních disciplín, kteří se přirozeně bránili konkurenci. Ve světě se tak česká fotografie domohla uznání dřív než doma. O jejím skutečném významu svědčí to, že je v předních zahraničních sbírkách zastoupena víc než české obrazy a sochy.
Přiměřeně svému významu začala být fotografie také u nás prezentována od 80., a hlavně 90. let minulého století, a dnes už klasické žánry spíš zastiňuje. Někdy do nich dokonce proniká, neboť ji bohatě využívají malíři i grafici, ale také konceptualisté a tvůrci instalací. Přestala být vnímána jen jako…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu