Voda v Jeniseji je hluboko pod normálem, Sibiř letos prožívá horké léto. Fotbalový stadion vesnice Šušenskoje, v níž kdysi trávil své vyhnanství V. I. Lenin, je bohatě lemován stánky, u nichž se griluje maso, o přízeň diváků soutěží petrohradské pivovary s lokálními. Na rozdíl od českých open air festivalů tu ale nevidíte fronty na občerstvení. V široké ruské krajině stále vítězí rozlehlé prostory nad lidskými mraveništi, nejbližší velkoměsto Krasnojarsk leží 400 km severně. Směrem na jih se rozprostírají už jen hory a stepi republiky Tuva, na které navazuje mongolská poušť.
Sibiřský hudební festival Sajanské Kolco, pojmenovaný podle divokého a takřka nedotčeného pohoří Sajan, založil před dvěma lety místní podnikatel pro folklorní soubory z celé Střední Asie. Zlatý hřeb programu obvykle tvoří hrdelní pěvci z Tuvy – místní hudební tradice se ve světě proslavila a řídce osídlená republika Ruské federace má díky skupinám jako Huun Huur Tu či Yat-Kha pověst významné kulturní země.
Je vlahý podvečer, na festivalovém pódiu se po 20 minutách střídají soutěžící ansámbly. Po nich přijde hlavní program, na který v noci navážou DJové. Jedním z nich je v Anglii žijící Pákistánec Aki Nawaz, který o pár hodin později vymění Sibiř za Londýn a pak za Ostravu, kde jeho skupina Fundamental zahraje na festivalu Colours.
Nawaz není jediným západním hostem: v blízkosti pódia sedí na lavici soustředění…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
