Banda čtyř žije dál

Tváří v tvář válce s terorem a napjaté debatě o unijních účtech získává pro Středoevropany na významu spolek jménem Visegrád.

„Mám dojem, že po rozšíření EU se visegrádská spolupráce vyčerpá,“ odhadoval v Respektu loni v březnu politolog Jiří Pehe. A nebyl sám, kdo tehdy třináct let staré spojenectví čtyř postkomunistických sousedů odepisoval. Nesplnilo se to. Česko-maďarsko-polsko-slovenský spolek založený čtyřmi prezidenty ve Visegrádu přežil, i když jeho podstata zůstává stále trochu zamlžená. Zprávy o jeho činnosti pronikají k tuzemské veřejnosti většinou v podobě stručných zpráv či fotografií ze setkání premiérů či ministrů zahraničí. Podobné je to i u sousedů.

V mezinárodním výzkumu organizovaném v roce 2003 bratislavským Inštitútom pre verejné otázky považovalo spolek za smysluplný 56 % Slováků, 44 % Maďarů, 37 % Poláků a 35 % Čechů. „Visegrádu škodí, že nemá jeden ústřední orgán. A o dalších aktivitách se toho moc neví,“ říká Jana Rathsamová z Odboru států střední Evropy zdejšího ministerstva zahraničí, pod nějž visegrádská agenda spadá. Aktivitami, o nichž se neví, je zejména fond financující přes hranice různé kulturní či vzdělávací projekty. Od jeho vzniku před pěti lety se tak utratilo už více než čtvrt miliardy korun.

Z visegrádské mlhy vystupují další jasnější obrysy. Slovákům například Visegrád pomohl dostat se z mečiarovské izolace: všichni zbývající členové zásadně podporovali vstup Slovenska do NATO.…