Vždycky jsem tomu věřil

PAVEL CHODOUNSKÝ se narodil v roce 1922 v Sedlčanech. Po vystudování střední zemědělské školy v Táboře začal hospodařit na renesanční tvrzi v Křepenicích. V roce 1942 ho odtud vyhnali Němci, v roce 1948 komunisté a svůj majetek, značně zdevastovaný, dostal nazpátek až na začátku 90. let díky restituci. Od té doby rekonstruuje tvrz a společně se svým vnukem hospodaří na třech stech hektarů polí. Pavel Chodounský má syna a dceru, osm vnuků a čtyři pravnuky.

Když jste v roce 1992 začal znovu hospodařit na tvrzi v Křepenicích u Sedlčan, bylo vám sedmdesát let. Nebál jste se vzít na sebe tak velké břemeno?

Věk mě zastavit nemohl. Dvakrát nás odsud vyhnali – Němci na tři roky a komunisti na víc jak čtyřicet let. A tak jsem byl obrovsky šťastný, že si konečně budu moct začít plnit své sny. Hned jak to šlo, jsme se se ženou na tvrz vrátili. Začali jsme bydlet v jednom z rohových bastionů – ty byly nejmíň rozpadlé.

Jak jste přišel k renesanční tvrzi?

Patřila otci.

Otec byl šlechtic?

Ne. Lékař. Za první republiky provozoval praxi na Sedlčansku, jezdil po kraji a ta tvrz mu padla do oka. Měl štěstí – její majitel, který ji ve 20. letech koupil od Lobkowiczů, zrovna sháněl kupce. Potřeboval umořit dluhy. Tak si s otcem plácli.

Tvrz si v roce 1584 postavil na stáří geniální rožmberský ekonom a…