Proč zůstat v Iráku

Čeští vojenští policisté zůstávají v Iráku. Nejen do chystaných voleb, ale až do konce letošního roku – pokud toto rozhodnutí vlády nyní schválí i parlament. Je to riskantní mise v jedné z nejnebezpečnějších oblastí současného světa; a je to správné rozhodnutí.

Postoje České republiky nebyly v irácké krizi zrovna čitelné. V protisaddámovské koalici jsme byli i nebyli, náš protichemický prapor mohl i nemohl během invaze zasahovat. A vojenští policisté, kteří cvičí své irácké kolegy v okolí jihoirácké Basry, už několikrát málem balili kufry. Špidlův ministr obrany Miroslav Kostelka svého času na vlastní pěst oznámil jejich stažení do konce roku 2004 – s podivným zdůvodněním, že už jich tam není třeba – jeho nástupce Karel Kühnl mluvil o únoru. Ostatně i premiér před pár měsíci tvrdil, že Iráčané po lednových volbách převezmou odpovědnost za vývoj ve své zemi a my můžeme domů. Irák bude ale koaliční pomoc potřebovat ještě dlouho, vždyť násilí v zemi se spíše stupňuje. Na žádost bagdádské vlády a britských spojenců tedy Grossův kabinet prodlužuje českým vojákům mandát.

Znovu: není pochyb, že je to nebezpečná oblast. Některé vlády po únosech a atentátech své vojáky stáhly (Filipíny, Dominikánská republika), španělský premiér Zapatero i díky tomuto slibu vyhrál volby. Mrtvé a raněné nemají jen Američané, kteří se jako jediní účastní přímých bojových operací a evidují už přes tisíc padlých. Itálie přišla při atentátech o dvě desítky vojáků, deset…