Co zatajil Henryk Ross

Ještě dnes, šedesát let po osvobození Osvětimi, se občas objevují neznámé fotografie holocaustu. Důvody, proč na své zveřejnění čekaly celá desetiletí, jsou různé. Jeden obzvláště zajímavý se skrývá za příběhem Henryka Rosse, autora snímků z židovského ghetta v polské Lodži, které byly poprvé zveřejněny až v létě loňského roku. Po knižním vydání v Británii a několika prezentacích ve Francii nyní Rossův cyklus Lódź Ghetto Album vystavuje pražská Langhans Galerie.

Reportérův instinkt

Snímky z období holocaustu představují jeden z nejhrůznějších vizuálních dokumentů od vynálezu fotografie. Převážnou většinu z nich pořídili němečtí autoři, kteří během války buď oficiálně, nebo z osobní záliby fotografovali život kolem sebe – včetně svých židovských obětí. Šedesát let po likvidaci lodžského ghetta se však objevily snímky, které se obvyklé charakteristice vymykají nejen tím, že jejich autorem byl židovský fotograf, sám vězeň ghetta v Lodži: zachycené scény mají především hodně daleko ke skutečným hrůzám, k nimž v prostoru uzavřené židovské čtvrti docházelo. Překvapení je o to větší, že jméno ani fotografická práce Henryka Rosse nejsou pro zasvěcené žádnou novinkou. Řada snímků, které v ghettu pořídil, byla po skončení války publikována, například v šedesátých letech v knize Poslední cesta Židů z Lodže. V roce 1961 také sehrály (stejně jako Rossovo osobní svědectví) důležitou…