Volíš Alláha, nebo královnu?

Od teroristických útoků v Londýně uběhlo deset dní a skoro každý z nich přinesl malé drama. Nejdříve vládla odhodlanost, ale i znatelná nervozita. Ve městě nepřestávaly znít houkačky, jeden planý poplach střídal druhý a zachmuřený ministr vnitra Charles Clarke upozorňoval, že pachatelé jsou na svobodě a další útok „nelze vyloučit“. Četní experti v novinách dovozovali, že udeřila nebezpečná, profesionální organizace.

Zvrat v pátrání oznámila média v úterý ráno. Policie prohledala několik domů v severoanglickém Leedsu a týden po tragédii už měla základní přehled o atentátnících. Relativní úspěch byl možný především proto, že teroristé zaútočili tím nejjednodušším možným způsobem a nezametali po sobě stopy. Do Evropy vstoupil fenomén sebevražedných útočníků.

Kde je tajemný dirigent

Z mozaiky, kterou vyšetřovatelé sesbírali a částečně pustili do médií, vyvstává následující děj: tři britští muslimové (všichni pocházeli z pákistánské menšiny) vyjeli z Leedsu vypůjčeným autem do Lutonu, města asi 60 kilometrů na sever od Londýna. Někde po cestě nabrali čtvrtého teroristu, britského Jamajčana – a konvertitu k islámu – z Aylesbury. Čtveřice nasedla do vlaku a společně dojela na londýnský dopravní uzel King’s Cross. Právě z této stanice vyjely ve třech různých směrech soupravy metra, které pak explodovaly. Nejmladší terorista, osmnáctiletý Hasib Husajn,…