Mimochodem

Podle žertovné publicistiky zašlých dob ohrožovaly cudnost dívek ze všeho nejvíc sbírky motýlů: v první fázi sloužily k jejich vlákání do pánských příbytků, ve druhé je odzbrojily kouzlem své krásy. Když mne přítel Bořek pozval do Loun, aby mi ukázal svou sbírku zkamenělých stromů, připomenul jsem mu z legrace otřepané klišé, ale nad pozůstatky dávných dřevin jsem pak opravdu žasl jako odzbrojená slečna.

Vyleštěné průřezy kmenů by svou barevností skutečně mohly připomínat křídla tropických motýlů, ale zamávat by jimi dokázal leda stěhovák. Pokud jsem správně porozuměl sběratelovu výkladu, nasálo dřevo během věků křemičité látky, jež se proměnily v acháty či chalcedony, aniž by zásadně narušily jeho původní strukturu a tvar. Zvenčí vypadá zkamenělý kmen jako sochařsky pojednaná stéla, uvnitř se skrývá projev ryze malířský, ale v podstatě tu tvůrčím způsobem soupeřila živá příroda s neživou.

Větší část sbírky je vystavena ve staré baště městského opevnění. Doma mi Bořek ukázal digitální fotografie detailů zvětšené do formátu závěsných obrazů, které hodlá vystavit v jedné z místních uměleckých galerií. Z každé se dal vyčíst výtvarný řád i záměr, osobité naladění i rukopis, každá působila jako promyšlené gesto jedinečné osobnosti. Napadlo mne, jestli nekoukám pánubohu přímo pod ruku, ale vzápětí mi došlo, že organicko-anorganickou hříčku dovršil fotograf výběrem a výřezem, takže se opravdu jedná o kulturní dílo člověka.

Po návratu do Prahy jsem v kavárně zase…