Přesně na půl cesty mezi Prahou a Vídní, jen pár kilometrů od rakouských hranic, leží renesanční skvost, z jehož okrasných štítů a ozdobných fasád přechází zrak. Malebné Slavonice, ideální místo pro letní zastávku. Přes veškerou starobylost a krásu nemluví však místní o městečku jinak než o Mexiku. „Proč Mexiko? Protože tady všichni hulej,“ říká nadšeně dredatý mladík v místním klubu. V okolí sice vane marjánka, s pravým významem přezdívky je to ale trochu jinak. Ta odkazuje k temné historii úžasného místa, kdy se zasvěcenci snažili popsat exoticky znějícím jménem jeho tvrdost, zaostalost a nebezpečí. Dnes je všechno jinak. Kdo se náhodou dostal do Slavonic teď počátkem léta, musel mít dokonce dojem, že je to kulturní metropole oblažující celý region.
Rozpůlená žena
Anna-Marie Bognerová (20), studentka z Vídeňské akademie výtvarných umění, pečlivě obepíná střídavě průhlednými a černými fóliemi prostor mezi stromem a jakýmsi sloupem na dolním slavonickém náměstí. Z oken ji pozoruje několik usedlíků, mezi nimi i Miroslav Fabeš (67).Ten nakonec vychází ven a zvědavě, ale opatrně, jakoby po špičkách dílo obchází. „Co to je,“ ptá se pak nesměle přes tlumočníka. „Je to rozpůlená žena se skoliózou,“ říká umělkyně o svém abstraktně vyhlížejícím kuse. „Ale každý může dílo vnímat, jak chce.“ Pan Fabeš ještě chvíli „sochu“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu