Měla to být největší událost v novodobých dějinách zdejší katolické církve. Podle kritiků ale sněm jen rozšířil propast mezi laiky a vedením.
Sněm nejvlivnější církve se připravoval dlouhých devět let a podle plánů pražského arcibiskupa, kardinála Miloslava Vlka měl zdejší tisíciletou katolickou komunitu postavit na nohy: zastavit úbytek jejích členů, odstranit časté napětí mezi klérem a laiky a v neposlední řadě také vyburcovat všechny věřící k větší aktivitě a otevřenosti vůči společnosti.
Vrásky na čele českého katolického primase byly pochopitelné: církev dlouhodobě zápasí s žalostně nízkou důvěrou veřejnosti; lidí, kteří se k ní hlásí, rychle ubývá (od počátku devadesátých let poklesl jejich počet o 13 %, na nynější 2 741 000) a klesá i počet pravidelných návštěvníků bohoslužeb (dnes jich není ani půl milionu) stejně jako těch, kteří sebe nebo své děti nechávají pokřtít.
Čemu věří věřící
„Když komunisté pozavírali biskupy a kněze do lágrů, zvykli si aktivní věřící organizovat řadu věcí sami. A bez pokynů shora se začali angažovat i po listopadu,“ říká brněnský katolický aktivista Marian Veselý (33). Ti, kteří dříve připravovali bytové filozofické a teologické semináře, tajně organizovali pomoc rodinám obětí režimu nebo pašovali duchovní literaturu, se tak pustili pod církevní hlavičkou do zakládání škol, nemocnic a domovů pro seniory. V severních Čechách a na severní Moravě vyrostla z jejich iniciativy řada…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
