Básník bez úlev

Už před patnácti lety, když se do země vracela svoboda, by se tomu, kdo se setkal s básníkem Petrem Kabešem, mohlo zdát, že jeho křehká postava, hluboce zbrázděná tvář i tichý hlas, kterému občas nebylo rozumět, vypovídají o beznaději minulých let víc, než by dokázala slova. Ti, kteří jej znali nejlépe, vzpomínají na dlouhé hodiny, které s ním v plném souznění promlčeli. Mezi přáteli a známými se čas od času šířily zvěsti, že je na tom špatně, ale vždy znovu se pak objevoval v kavárnách. Měl zde svá místa, kde si mohl nerušeně číst a v šumu hlasů od vedlejších stolků unikat samotě. Před deseti lety se zdálo, že se už loučí se světem, čekal jej však ještě poslední velký vztah, který mu vrátil chuť do života i práce. V roce 1997 se oženil s překladatelkou Annou Kareninovou, podobně výjimečnou literární osobností. Během následujících čtyř let připravil k vydání velkou retrospektivu celého svého básnického díla ve čtyřech svazcích a v roce 2001 k nim připojil novou sbírku s nekompromisním názvem Cash. Organismus jej však nadále zrazoval. Smrt zastihla Petra Kabeše předminulou sobotu – čtrnáct dní po jeho čtyřiašedesátých narozeninách.

Jeden z generace

Kabešův osud byl zvláštním způsobem příznačný pro celou generaci. Narodil se v roce největších Hitlerových triumfů (1941), dospíval za stalinského teroru a na oficiální scénu české kultury vstoupil v letech chruščovovského tání.…