V Iráku se dějí dobré věci

Ačkoli to tak zřejmě z dálky nepůsobí, každým dnem se Irák posouvá k normálnějšímu životu. Lidé řeší podobné problémy jako třeba Evropané a budoucnost už nevidí v tak temných souvislostech. Je třeba ale zároveň přiznat, že nově nabytá svoboda nebyla jen požehnáním, ale také zdrojem problémů a chaosu. Svět si před pár dny připomněl rok od chvíle, kdy Iráčané převzali vládu nad svou zemí. Pro mnohé zdejší lidi je ale mnohem důležitější fakt, že za rok a půl, tedy od chvíle, kdy byl chycen, nedošlo k odsouzení Saddáma Husajna.

Čekání na soud

K pochopení dnešní situace v Iráku zřejmě nejlépe poslouží přirovnání k někomu, kdo strávil pětatřicet let ve vězení a najednou má vyrazit do svobodného světa. Absence zákazů a příkazů, po které tolik let prahnul, se najednou stává zdrojem bolesti či zmatku. A ačkoli nechce návrat do vězení, nemůže se ubránit do jisté míry nostalgickému pohledu zpátky, vždyť vězeňská cela byla po tři dekády jeho domovem.

Bývalí trestanci se mnohdy i na svobodě chovají jako lidé uzamčení v malé cele, jako by dozorce stále kontroloval jejich životy a myšlenky.

Dozorce je v tomto případě Saddám Husajn, který i nadále vyvolává strach a hrůzu, a to přesto, že už jeho moc padla a sedí ve vězení. V tuto chvíli není nejdůležitějším tématem nově vznikající politická elita Iráku, ale fakt, že Saddám Husajn stále připomíná svým obětem, že spravedlnosti ještě…