S Blairem do poslední bitvy

Londýn počítá desítky mrtvých, ale projevil nebývalou chladnokrevnost. Ta se může stát základem nové energie pro evropskou integraci.

Kde bych chtěl být, až nastane konec světa? V Anglii, tam přijde všechno o sto let později. Tento výrok je připisován Bismarckovi. Bystrý německý konzervativec měl v mnohém pravdu, ale britské zpoždění dnes už neplatí. Ve čtvrtek zasáhl i „starou dobrou Anglii“ globální terorismus. Čtyři koordinované výbuchy v Londýně za sebou zanechaly přes padesát mrtvých, na sedm set zraněných a znejistění. Pravda, za čtyři roky od doby, kdy al-Káida zničila pýchu New Yorku, uspěly skupiny s ní spojené na území Evropské unie pouze dvakrát – loni v březnu v Madridu a teď v Londýně. Takže obrana funguje. Nicméně symbolika posledního útoku je jasná: teroristé zasáhli zemi, na jejímž teritoriu právě jedná osm vrcholných lídrů planety, zasáhli město, které právě slaví přidělení olympijských her v roce 2012. Když už není jisto ani v takhle přísně střežené Británii, která si dokáže poradit v Iráku i jinde, tak není jisto už nikde, řekl by skeptik. Ale takový pohled by byl velice zjednodušený. Právě Británie je totiž snad nejlepším evropským příkladem vzdoru a zároveň vede EU. Možná tedy brzy spatříme, jak se společná evropská politika vytváří v praxi, zdola, a nikoli z moci byrokracie.

Neuhnuli Hitlerovi ani al-Káidě

Po každém atentátu podobného typu přijde řada na analýzu příčin a chyb v prevenci i reakci. Jak se mohla buňka teroristů připravit na tak koordinovanou akci, aniž by zpravodajské služby daly signál? To je otázka nejenom pro Brity, neboť přeshraniční působení teroristů je zákonitostí, ne výjimkou. Proč byla vzápětí zastavena doprava v celém Londýně? Jistě, nikdo nemohl vědět, že čtvrtý výbuch je konečný, ale například v Izraeli, který má s terorismem přebohaté zkušenosti, se v takových případech doprava nezastavuje. Přispívá to k pocitu normálnosti. A hlavně – když teroristé vidí, že s použitím pár malých výbušnin paralyzují celé velkoměsto, mají inspirace habaděj. V britských reakcích ale jednoznačně převládaly plusy a chladnokrevnost, zachycená v médiích.

Na poli ohrožení a vzdoru vůči němu nejsou Britové rozhodně začátečníky. Vždyť si ještě pamatují útoky IRA nejenom v Severním Irsku, ale i přímo v Londýně. Samotná královna Alžběta II. zažila jako čtrnáctiletá bitvu o Anglii i bombardování Londýna. Královská rodina tehdy odmítla opustit Buckinghamský palác a přesídlit do bezpečnějšího Skotska. Takže když dokázala vzdorovat Hitlerovi, proč by nevzdorovala al-Káidě?

Proti terorismu jen společně

V souvislosti s atentátem a desítkami mrtvých to možná zní cynicky, ale na všem špatném je něco dobrého. V době, kdy Evropa tápe ohledně své budoucnosti, vidí, zač je reality loket. Jak se bránit terorismu na bázi národních vlád? Dobrá rada drahá. Mrtví v Londýně tak ukazují, že evropská integrace má širší význam než handrkování o formulace v komplikovaném ústavním dokumentu. A toto poselství je srozumitelné každému.

Británie vyhrává v každé válce jen jednu bitvu – tu poslední. Tento výrok je připisován Churchillovi. Tvrdit, že nynější hon na al-Káidu v Británii je poslední bitvou ve válce s terorem, by byla nabubřelost. Ale Británie může i díky němu pomoci rozhodnout defenzivně vedený zápas o evropskou integraci.