Přirozené a morální

Do nedávno rozbouřené debaty nad prezidentovým podivným projevem o demokratickém deficitu občanských struktur vstoupil Petr Placák (Nebezpečí lidských práv, Respekt č. 24/2005). Tomu nevadí – jako prezidentovi – ohrožení politických stran, ale spíše ohrožení samé celistvosti společnosti. Budiž mu za to dík, Václav Klaus se asi diví, kolik nového ještě dokáže inspirovat. Jenže ouha, Placák navzdory svéráznosti, s jakou více než patnáct let vstupuje do veřejné debaty, přináší celkem již otřepaný pohled znepokojeného tradicionalisty. Přitom rozhodně stojí za úvahu, nakolik je možné sociální jevy „objevené“ moderní dobou integrovat do tradiční pospolitosti.

Věrností a duchem

Hnutí za rovnoprávnost homosexuální minority je podobně jako feminismus, spolky za práva dětí či skupiny protirasistického odporu přiřazováno k pokrokářské levici. Víceméně právem. Přesto stojí za připomenutí, že podstatnou roli v emancipaci amerického černošského obyvatelstva hrál republikánský prezident Lincoln a pravicoví liberálové Severu, stejně tak nelze opomenout ani soudobá křesťanská hnutí, jež v různých koutech světa bojují za důstojný život žen, dětí a dalších „menšin“.

Zahrnout paušálně „gay iniciativy“ do „humanrightismu“ je snadné pro novinářské a potažmo politicko-populistické vidění světa. Na tomto kontinentě ale žijí miliony…