Odklad smrti pro Českou televizi

Radostí nad novými koncesionářskými poplatky připomínal televizní šéf Jiří Janeček vážně nemocného pacienta, kterého nadchly uklidňující prášky.

Poslanci rozhodli, že veřejnoprávní televize získá v příštích letech více peněz od daňových poplatníků: v následujícím roce se koncesionářský poplatek zvýší z pětasedmdesáti korun na sto, o rok později na sto dvacet a další rok na konečných sto třicet pět korun. Po osmi letech se tak konečně zvýší příspěvek na veřejnoprávní službu, který už zdaleka nepokrýval ani inflaci. Spolu se zvyšováním má ovšem podle představ poslanců souběžně klesat podíl reklamy na veřejnoprávní televizi, takže v roce 2008 zmizí tento výdělek z příjmů ČT úplně. To by ještě nemusela být tak dramatická tragédie, pokud by sněmovna spolu s tím schválila návrh unionistické poslankyně Táni Fischerové, aby se zvýšený poplatek do budoucna dál automaticky navyšoval o inflaci. Tím by se televize dostala z moci politiků. Jenže tento návrh většina složená z poslanců ODS, ČSSD a KDU-ČSL zamítla. Co to znamená?

Pro odpověď se stačí podívat na dosavadní chování politiků. Koncesionářské poplatky se přes několikerou snahu ministra kultury Dostála a jiných stoupenců veřejnoprávního média nezvýšily od roku 1997 a každé to odmítnutí doprovázela sněmovna nekonkrétními argumenty a výčitkami, že ČT příliš utrácí anebo je příliš kritická. Posledních osm let tedy byla televize každý rok chudší a chudší a také méně a méně kritická. Od vysloveného bankrotu…