Knihy

Děkuji, mám se výborně. Takový zdvořile optimistický titul autobiografické knihy člověka zaujme, zvlášť když nepochází od televizní hvězdy, ale od člověka, který ledacos zažil. Útlou vzpomínkovou knihu, vydanou nakladatelstvím Torst, napsal Ivan Medek. Syn legionáře Rudolfa Medka, bratr malíře Mikuláše, někdejší hudební publicista, signatář Charty 77, emigrant, spolupracovník Hlasu Ameriky, po revoluci vedoucí prezidentské kanceláře a ve svých osmdesáti letech stále výrazná osobnost českého veřejného života. Kniha vznikla přepsáním a úpravou rozhovoru, který vedl Medek pro Český rozhlas se spisovatelem Ivanem Binarem. Původní účel nezapře, ale je to ku prospěchu věci. Medek vypráví stručně a jasně, je věcný a přitom poutavý v detailech, takže vzpomínky mají švih a dobře se čtou. Začíná od dětství na pražském Žižkově – klukovské vylomeniny střídají setkání s politickou špičkou první republiky, k níž měl Ivanův otec přístup. Jeden zajímavý postřeh: zatímco Masaryk prý doslova prahnul po kritice své práce a názorů, Beneš byl pravý opak – výhrady nesnesl. Velice příjemným rysem Medkova vyprávění je, že autor sám sebe nebere přehnaně vážně a i ve vypjatých chvílích mluví jednoduše a nedramatizuje. Takové jsou dojmy ze setkání s lidmi propuštěnými v 60. letech z lágrů, popis událostí předcházejících emigraci (Medka StB vyvezla za Prahu a omráčeného nechala ležet v lese) i třeba…