I české podniky musí vytvořit své dlouhodobé plány snižování znečištění životního prostředí.
Na pořad jednání české vlády přijde zanedlouho agenda zvaná finální verze alokačního plánu. Za nevábným titulem se skrývá politikum, které ještě nedávno jitřilo naše vztahy s Evropskou komisí a dnes dělá starosti mnoha zdejším manažerům. Jde o známý projekt na snižování emisí, který letos vstupuje v platnost a výraznou měrou dopadne na tuzemské podniky. Jak ale první kroky ukazují, těžit bychom z něj měli časem všichni.
Uhlí, nebo plyn?
Téma redukce emisí skleníkových plynů se v posledních měsících dostává do středu zájmu. Není divu. Hraje se o velké peníze, neboť pod zdánlivě ekologickým tématem se skrývá obchodování s novou komoditou, zvanou povolenky. Každá z nich představuje možnost vypustit do ovzduší 1 tunu oxidu uhličitého (CO2). Přitom tržní hodnota povolenky se dnes pohybuje okolo 19 eur, neboli 575 Kč. Od 1. ledna 2005, kdy byl systém oficiálně odstartován, vzrostla již trojnásobně.
Alokační plán se tvoří na tři roky dopředu a rozhodne, kolik povolenek mají podniky zúčastněné v celém systému dostat, a tedy kolik emisí vypustit do ovzduší. Pro představu, o jaké peníze jde: jedna průměrná teplárna takových tun CO2 vyprodukuje za rok na několik stovek tisíc. Pro takový podnik může jít o desítky milionů korun. Povolenky v této hodnotě může podnik „spotřebovat“ (vypustit komínem), nebo je prodat a za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
