Desetiprocentní růst ekonomiky, velký rozpočtový přebytek, pokles veřejného dluhu o třetinu, nebývalý příliv investorů… To je Turecko, nejrychleji rostoucí země Evropy dnešních dnů. Chybělo přitom málo a dopadlo s rozvrácenou ekonomikou jako Argentina. To je ale minulost a – byť s problémy – Turecko nyní mílovými kroky dohání Evropu.
Opravdu podstatné změny
Na rok 2001 bude Turecko vzpomínat jako na čas učebnicové finanční krize. Příčiny a průběh byly velmi podobné jako v Argentině. Jenže zatímco tam došla situace až k občanským nepokojům a rabování, turecká koaliční vláda se včas pustila do reformního programu, jehož symbolem se stal populární a mezinárodně uznávaný ekonom Kemal Dervis.
Turecko pak pokračovalo v reformách i po volbách v roce 2002, po mnoha letech s většinovou vládou umírněných islamistů. Od té doby se mnohé podařilo. Například díky tlaku Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie začal fungovat systém soutěže o veřejné zakázky podle nabídky, nikoli politických konexí. Došlo také ke změnám v bankovním sektoru. Z původních 89 bank jich nyní funguje jenom 49, výrazně se zlepšil dohled nad nimi a chystá se jejich privatizace. Díky silnějšímu postavení centrální banky a zejména nezávislosti na politické moci se podařilo během tří let srazit dlouhodobě vysokou inflaci pod 10 procent.
Turecko také začalo lákat zahraniční investory,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
