Jsou Francouzi tak hrozní?

Z české perspektivy může působit krize kolem referenda ve Francii jako úlet překrmené společnosti, která už neví, co vlastně chce. Pokud se nás francouzské a holandské ne vůbec nějak týká, pak jenom negativně. Řekněme to rovnou: je především projevem strachu z nových členských zemí a projevem odporu k dalšímu rozšiřování Unie. Není to nové, ale teď je to zřejmé. „Je to všechno kvůli vám,“ zní podprahový vzkaz Nové Evropě ze dvou referend. Máme teď dvě možnosti. Buď reagovat stejně: „Když jste na nás takoví, tak se s vámi taky nechceme bavit, skončili jsme s vámi, nezajímáte nás.“ Anebo se pokusit podívat se na věci z perspektivy druhé strany. Třeba jen proto, že když všechno půjde dobře, budeme jednou řešit úplně stejný problém: málo práce, neudržitelné sociální výhody a nejspíš i příval imigrantů.

Když jste na nás takoví…

„Rodiče mi řekli, abych hlasovala proti ústavě, jinak prý všechnu práci ve Francii dostanou lidé z Východu,“ vysvětluje v televizi arabská dívka v šátku. A mladý číšník v jihofrancouzské kavárně si stěžuje: „Kamarád je bez práce, jeho továrnu přesouvají do Rumunska. A víte, co mu řekli? Že tam klidně může jít pracovat, ale za rumunský plat!“

Kampaň k referendu překypěla ve Francii z médií do ulic a domácností a rozdělila rodiny a přátele. Po letech občanské apatie tu konečně vytryskl elán. Neznámí se…