Evropa je mrtvá, ať žije suverenita, volají jedni. Jen žádnou Apokalypsu teď, volají druzí. Stop, potřebujeme především reflexi, analýzu, více času… Evropa nemá plán B! Potřebujeme plán D… více demokracie. Trh a nic víc. V tomhle bazaru nápadů je ale nutné pohybovat se velmi obezřetně.
Barbaři za branami
Existenciální tlak a snaha zastavit stagnaci hospodářského růstu vedly koncem 80. let ke klíčovému politickému rozhodnutí: trh sám o sobě nestačí, je třeba i politická integrace Evropy. Maastrichtská smlouva v roce 1992 obohatila starý kontinent o euro, evropské občanství, evropskou dimenzi vzdělání, kultury, veřejného zdraví, ochrany spotřebitelů a evropský standard životního prostředí. Zdvojnásobila výši fondů soudržnosti. Vnitřní trh posílila sociální chartou, nabídla společnou zahraniční politiku, doplnila unijní dimenzi spravedlnosti a vnitra. Evropa přestala být hospodářským společenstvím. Stala se prostorem pohybu osob, práva usazovat se, vyrábět, prodávat, spotřebovávat, tvořit, psát a myslet kdekoli na kontinentu. Je výsostně politickou věcí, prostorem politiky, je naší novou polis. Také náš vstup byl politickým, nikoliv obchodním aktem. Křičet, že polis, do které jsme se právě nastěhovali, je mrtvá, není zrovna moudré. Není třeba se stavět do pozice barbarů, kteří právě dobyli Řím.
Úspěšná snaha Číny stát se světovou mocností, Korea a Írán vlastnící jaderné zbraně, sílící nestátní teroristické hrozby, situace v nestabilním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu