Záhada české Blair Witch

Mladí umělci putovali kolem zarostlých hrobů, v nichž leží vytěsněné národní dějiny.

Poslední květnovou sobotu uplynulo přesně šedesát let od začátku největšího poválečného masakru německého civilního obyvatelstva v Čechách. V Postoloprtech tehdy české revoluční gardy a několik jednotek československé armády postupně „koncentrovaly“ a nakonec postřílely 763 lidí. Zatímco naši politici si na toto výročí naplánovali otevření památníku Edvarda Beneše v Sezimově Ústí nebo se odjeli schovat do jižních Čech, zdejší mládež v čele s dramatikem Miroslavem Bambuškem připravila o traumatických událostech jedinečné dokumentární divadlo z odtajněných materiálů ministerstva vnitra a obrany.

Někde v bujném háji

Malé lounské divadlo Multiprostor je obsazené do posledního místa. Před publikem ožívají hlasy českých vojáků vypovídajících před parlamentní vyšetřovací komisí, která na žádost Mezinárodního červeného kříže zkoumala v roce 1947 události postoloprtského masakru. Herci coby důstojníci se střídají před řečnickým pultem a odpovídají na otázky stylizované čtyřčlenné komise. Přesně podle stenografických záznamů se vymlouvají, zapírají, svalují odpovědnost jeden na druhého. Nakonec se ukazuje, že rozkaz ke střílení civilistů snad ani nikdo nevydal. Docházelo k němu jaksi samovolně, protože vojáci prošli těžkými boji na východní frontě a potřebovali si „zchladit žáhu“. Nikdo není potrestán, popravy se bagatelizují, ale…