Ústava v agonii, kudy dál?

Dva smrtelné údery dostal v minulém týdnu přes tři roky připravovaný projekt evropské ústavní smlouvy. Nejprve se v neděli vyslovila proti Francie a tři dny nato přišlo silné ne také z Nizozemska. Co tento výsledek znamená pro Evropu?

Neprodlužovat nejistotu

Evropští politici zareagovali po oznámení výsledků z Francie značně zdrženlivě. Nechtěli ještě zhoršovat již tak mizivé šance ústavního dokumentu v holandském referendu. Předpokládalo se tedy, že jasné slovo padne z Bruselu, Londýna či Berlína ve čtvrtek. Nestalo se tak a Unie chce prodloužit období mlčení a nervozity až do plánovaného summitu Evropské rady v polovině června v Bruselu.

„Pro Francii začalo 29. květnem období nesnází a nejistoty,“ prohlásil v mimořádném televizním vystoupení prezident Jacques Chirac. Ponaučení, které si z výsledku referenda vzal, míří – stejně jako celá předchozí kampaň – opět dovnitř francouzského státu. „Měli bychom se v této době sjednotit kolem národního zájmu,“ pokračoval Chirac. Národní zájem představil jako pokračování reforem a kosmetické změny politiky uvnitř (například výměnu na postu premiéra), navenek však mlčení a opatrné vyčkávání. Prezident tím akceptoval fakt, že ve Francii se minulou neděli nehlasovalo ani tak o EU jako o domácí politické a ekonomické situaci.

Nejen Francie, ale celá Evropa neví, co si teď počít. Výsledek francouzského referenda nebyl překvapující, překvapuje spíš absence jakékoli…