Kulturní tip

Dokumentu se v kinech daří čím dál tím lépe a potvrzuje to i nejčerstvější premiéra z minulého týdne – film režisérky Věry Chytilové Pátrání po Ester. Je to možná na sklonku jara trochu troufalé, ale odvážíme se tvrdit, že jde o jednu z nejzajímavějších událostí letošní sezóny.

Věra Chytilová tu vlastně volně navazuje na svůj televizní portrét fotografů Tmeje, Ludwiga a Chocholy s názvem Vzlety a pády. Tentokrát ji zajímá život a tvorba scénografky, kostýmní návrhářky a scenáristky Ester Krumbachové (1923–1996), vrstevnice zmíněných pánů, s níž Chytilovou pojilo přátelství, práce i generační blízkost. Slovo pátrání tu není náhodou: v úvodu se autorka ptá, kdo vlastně byla ta žena, s níž se „smály stejným věcem“ a která navzdory širokému tvůrčímu rozptylu přitahovala v 60. letech pozornost českých umělců jako magnet. Odpověď se Chytilová vydává hledat nejprve do hospody, v níž Ester na stará kolena popíjela a pozorovala cvrkot. „Chlastali jsme první ligu,“ vzpomínají přítomní pánové s uznáním na někdejší spolustolovnici a mimoděk se divák dozví o výjimečném nadání Ester Krumbachové rozumět mužskému elementu i v jeho obhroublejších polohách.

Úvod je příznačný. Chytilová nikdy neztrácí ze zřetele skutečný život, projdou tu spousty přátel, milenců, manželů i sousedů, kteří na Ester vzpomínají jako na člověka. A až když máme před očima šaramantní osobnost z masa a kostí, jež připomíná neřízenou střelu, přijde řada…