Toto je Česko

Ulice, ve které sídlí Respekt, je skvělá. Z protější hospody U Fleků k nám každý večer pronikají italské, německé, ruské nebo české cajdáky. Přímo pod redakcí funguje hudební klub, který vlastní Australan, vedle něj si otevřel restauraci Číňan, o pár metrů dál zkouší štěstí kadeřník z Jižní Koreje a za rohem obstarává bar chlapík z Panamy. V ulici má zeleninu a malý obchod s potravinami i český obchodník Jan Hladík. Prodává tady už jedenáct let, snaží se a většina redakce k němu až donedávna ráda chodila. V posledních týdnech se ale něco změnilo. Jednou ráno se u obchodu objevila velká tabule s vlajkou a nápisem: Toto je ještě český obchod. Obchodník vytáhl svou národnost jako zbraň do boje s konkurentem, který si otevřel krámek s podobným zbožím hned vedle něj – je to totiž Vietnamec. Ten výkřik nacionálně podbarveného zoufalství a protestu mnohé z nás zaskočil a vyvolal otázky. Co k tomu pana Hladíka vedlo? A co nám tím chtěl vlastně říct?

Nemůžu si stěžovat

„Vietnamští obchodníci neplatí daně ani pojištění a tím mají nižší náklady. Nás, poctivé Čechy, tak postupně zlikvidují. Je to nefér konkurence,“ rozhořčuje se pan Hladík. „Během léta tady končím,“ dodává. Vietnamec mu totiž odlákal část české i turistické klientely a obchodník, který k nájmu a platům několika prodavaček musí navíc splácet docela vysoké dluhy z minulého podnikání, se neuživí.…