Když Arabové fotí

Saúdská princezna v ní našla novou vášeň, irácká žena tajnou útěchu v časech Saddámovy hrůzovlády a francouzští Arabové způsob, jak se vracet ke svým kořenům. Řeč je o fotografii. Přestože arabský svět maximálně přitahuje světovou pozornost, o tom, jak sebe sama vnímá skrze hledáček, jsme donedávna vlastně nic nevěděli. Průkopnická výstava holandského kurátora Wima Melise Nazar, již od minulého týdne hostí pražská galerie Langhans, objevuje divákovi zcela nový obzor. Nečekaně rozmanitý, spojený s aktuálními proměnami arabské společnosti a většinou příjemnější než záběry z televizních zpráv.

Těžké začátky

Každého asi napadne, že arabský region nebude pro fotografii zemí zaslíbenou. Systém islámských pravidel, striktní společenská hierarchie a absence demokracie donedávna opravdu nepřály tomu, aby se ulicemi Rijádu nebo Alžíru potulovali reportéři. Západní cestovatelé sice už před druhou světovou válkou zásobovali evropské publikum exotickými obrázky ve stylu Šeherezády, ale domácí adepti jim – s výjimkou kosmopolitních metropolí koloniálního světa – dlouho konkurenci nedělali. První změna nastala s rozvojem turistiky. Přírodní scenerie a pamětihodnosti měst bylo třeba zručně zaznamenat, aby snímky zlákaly bohaté bělochy k návštěvě. Jako silnější pobídka pro rozvoj fotografie pak zafungovaly dramatické společenské změny od 70. let 20. století. Počínaje občanskou…