Podle čerstvé vládní zprávy se v Česku stala korupce běžnou součástí života. Jako by boj s ní už nestál politikům ani veřejnosti za námahu.
Když se mluví o korupci v Čechách, často se připomíná tragikomický případ z třicátých let. Tehdy se na českoněmecké hranici stavěla pověstná linie obranných betonových bunkrů. A stavěla se i v čase, kdy už Němci obsadili Rakousko, takže nebylo nic snazšího než opevnění z jihu obejít. Mimo jiné šlo o obrovskou betonářskou zakázku, kterou patrně nebylo jednoduché zrušit – i když peníze byly tak zoufale potřeba jinde. Šlo o korupci? Historik Jan Tesař, odborník na první republiku, míní, že ano, a dodává, že prvorepublikové Čechy měly v tomto směru velmi špatné jméno.
Teď jsme o sedm desítek let dál, korupce ale jako by byla českým prokletím. Přesněji řečeno korupčnická pověst. Na celosvětově sledovaném žebříčku Transparency International se Česko propadá rok od roku níže mezi balkánské nebo jihoamerické republiky. A správci země sice proti úplatkářství už léta bojují tvrdými slovy, prakticky zatím ale nebyli schopni – nebo ochotni – vybavit zemi ani základními nástroji protikorupčního odporu. Jen máloco je přitom pro svobodnou společnost tak smrtonosné jako korupce. Utváří v lidech dojem, že o úspěchu nerozhodují schopnosti a poctivá hra, ale naopak zkaženost a ochota podrazit ostatní, najít si zadní cestičku a potřebné výhody si prostě načerno koupit. Samotný úspěch se pak ale nutně stává…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu