Pekingská univerzita je sice mezi padesátkou nejprestižnějších škol světa, na chudém venkově ale dokončí základní vzdělání jen polovina dětí.
Jsme lidé osvobození komunismem, zpívá z plných plic špalír ušmudlaných dětí seřazených na dvorku základní školy v horské vesnici Fang na západě východočínské provincie Ťiang-si. Ve třídách visí obrazy Mao Ce-tunga a děti memorují marxistické texty z dvacet let starých učebnic.
Čínský ekonomický zázrak se zatím téhle vesnice ani nedotkl. O modernizaci školství, důrazu nově přeneseném z memorování na kreativitu a samostatné myšlení, nových barevných učebnicích, počítačích a zahraničních učitelích angličtiny se lidé na čínském venkově doslýchají jen z rádia či televize. Z rozpočtu centrální čínské vlády šlo totiž v roce 2004 do školství pouze 2,3 % hrubého domácího produktu. Podle statistiky UNESCO se tím Čína řadí na 145. místo na světě – za Ugandu. A třebaže se Pekingská univerzita v nedávno zveřejněném žebříčku zařadila mezi padesátku nejprestižnějších vzdělávacích ústavů světa, negramotnost v zemi rychle narůstá. Ubývá škol, učitelů i žáků. Podle humanitární organizace World Vision dnes ve venkovských oblastech západočínských provincií Ning-sia, Kan-su, Čching-chaj dokončí povinnou devítiletou docházku jen polovina dětí.
Past chudoby
Z vnějších zdí zmiňované školní budovy křičí bílým štětcem psané slogany – „Chlapci a dívky jsou rovnoprávní!&“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
