Ve hvězdách

Před pětašedesáti lety se v Leningradě narodil Josif Brodskij. V sedmačtyřiceti letech získal Nobelovu cenu za literaturu (1987), před devíti lety zemřel v USA, kam emigroval počátkem 70. let. Byl pohřben v Benátkách – připomínaly mu rodné město a nacházel v nich během svých každoročních návštěv výrazné stopy (západo)evropské kultury, určující pro jeho poezii i eseje a dramata. Brodskij totiž ve své poezii ctil ruské literární zázemí v obsáhlém rozpětí od Děržavina a Puškina až po Marinu Cvetajevovou a Annu Achmatovovou, s níž se počátkem 60. let i osobně stýkal, zároveň však byl napojen i na tradice „cizích“ poetik. R. Frost, R. M. Rilke, T. S. Eliot nebo W. H. Auden tvořili zásadní část jeho literárního rodokmenu a kontextu, v řeči při udílení Nobelovy ceny je nazval stíny, které jej stále provázejí. Tak jako ve svém básnickém vnímání propojoval různé kulturní světy, byl Brodskij i jakýmsi nadstranickým guru uvnitř ruské situace. Na jedné straně precizní klasik filozofujících básnických obrazů se znalostí tradičních veršových vzorů, na druhé straně ironický aktér undergroundu, který byl souzen za příživnictví a v mládí údajně plánoval ozbrojený únos letadla. Za svého jej považují jak experimentátoři poválečné avantgardy, tak i kultivovaní představitelé tradičnějšího básnictví včetně těch, kteří působili v oficiální sovětské kultuře. Ve veřejné sféře bylo jméno emigranta, jenž…